Jdi na obsah Jdi na menu
 


American quater horse

Obrazek

 

Úvodem...

Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé v chovu objevil v 17. století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem. Ve skutečnosti je sice starší než morgan, který se objevil až koncem 18. století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto Americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940 - 1941...

Vysvětlení názvu:

Plemeno dostalo název podle dostihu na čtvrt míle, kterým se bavili jeho chovatelé ve volných chvílích...

Původ a historie:

První osadníci v Novém světě zdědili koně, dovezené španělskými kolonizátory. Tehdy žila ve stádech směs španělských plemen, berberů a arabů, která se vytvořila na Iberském poloostrově během dlouhé islámské okupace. Tito koně tvořili základnu s velkými možnostmi. Když došlo ke křížení s koňmi dovezenými z Anglie, stali se základem pro nově vytvořené plemeno - amerického quartera.

První významný dovoz anglických koní do Virginie představoval lodní náklad, který dorazil v roce 1611 se 17 hřebci a klisnami. Tito koně patřili vesměs k anglickým "závodním koním", jež vytvořili kmenové stádo pro anglického plnokrevníka, který se ovšem vyvinul podstatně později. Dá se předpokládat, že tito koně byli příbuzní dnes již vyhynulým gallowayům, rychlým ponyům ze severní Británie, z kraje mezi Nithesdalem a Mullem of Galloway. Patrně zde měl svůj podíl i irský hobby, předek connemary ze západního Irska.

Quarter tedy vzešel ze směsi různých plemen, ale přitom je mimořádný svou robustní zavalitou postavou - v kohoutku měří kolem 152 cm a vyznačuje se neobyčejně svalnatými stehny.

Tito koně se používali k mnoha účelům - k práci na ranči, k objíždění stád, k tahání nákladů zboží nebo dřeva i k zápřeži do kočáru o nedělích a konečně i k jízdě. K dovršení všech kladů to byli koně skromní, spokojení s nevelkými dávkami běžného krmiva.

Přesto, že byl tak všestranný, angličtí osadníci mající zálibu ve sportu si nejvíc cenili jeho sprintu na malé vzdálenosti po výbušném startu. Koně závodili na trati dlouhé kolem 400 metrů (čtvrt míle) buď po stezce vysekané v křoví nebo na stejnou vzdálenost po cestách mezi plantážemi, popřípadě na vesnické ulici. Právě díky těmto podnikům dostal přízvisko "quarter horse" nebo "quarter-miler".

Silné a svalnaté tělo bylo přímo ideální pro tuto formu dostihu. Od roku 1656 se dostihy quarterů ve Virginii stabilizovaly a staly se natolik oblíbenými, že se plemeno začalo považovat za nejrychlejšího běžce na krátkých tratích. Později, když byl do USA dovezen plnokrevník, se začaly stavět oválné závodní dráhy a zavedly se také dostihy na delší tratě. Výsledkem bylo, že popularita čtvrtmílových sprintů upadla a za krátký čas byly tyto dostihy ve východních státech zcela zrušeny - nyní jsou však dostihy quarterů opět populární.

Quarter se přestěhoval na západ, kde z něj rychlost, vyváženost a obratnost udělaly dokonalého kovbojského koně. Pohyboval se tak rychle, že se o něm říkalo, že se v plném trysku "dokáže obrátit na čtyráku a ještě vám vrátí drobné". Plemeno vynikalo při práci na dobytčích stezkách a také v tradičních disciplínách rodea.

Existuje celkem dvanáct hlavních rodů quartera, jejichž kořeny tkví ve dvou nejdůležitějších hřebcích - zakladatelích tohoto plemene - byli to Janus a Sir Archy. Janus, kůň dovezený z Anglie, uhynul v roce 1780 a svým stejnojmenným synem založil velkou linii Printer, která je dodnes jednou z nejvýznamnějších. Sir Archy, syn vítěze prvního anglického dervy Diomeda, se podílel také na vzniku amerického jezdeckého koně. Od něj lze sledovat rody Shiloh, Old Billy, Steel Dust a Cold Deck a také dva nejlepší a nejdůležitější plemeníky 20. století, Joe Baileye a Petera Mc Cue, jeho potomky.

Díky svým kvalitám se quarter rozšířil po celém území USA a jako kovbojský kůň se stal nejpopulárnějším plemenem na světě. Jeho plemenná kniha má také největší počet zápisů, 3,7 milionů jedinců. Quarter se chová kromě USA v dalších 40 státech všech kontinentů.

Obrazek

Popis a charakteristika:

Tento sprinter mezi koňmi dosahuje výšky v kohoutku 145 - 163 cm. Quarter nemá, anebo nemusí mít tak dlouhou hlavu jako plnokrevník. Hlava je spíše krátká a široká, s malým chřípím a v každém případě ušlechtilá. Oči jsou velké a jsou posazeny poměrně daleko od sebe, uši jsou středně velké a pohyblivé. Hlava nasedá na krk v úhlu 45°. Žuchvy nesmějí být široké. Krk je dost dlouhý, pružný, nesmí být obloukovitý ani mít tukový hřebem - to by stěžovalo práci. Kohoutek je vynikající pro jezdeckého koně, je výrazný a sedlo drží pevně na místě. Tělo je kompaktní, hrudník široký a hluboký, hřbet krátký, silný. Trup je harmonický, hloubkové a šířkové rozměry hrudníku jsou optimální. Žebra jsou vyklenutá. Těžká svalnatá stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenž je pro plemeno typický. Ovšem kříženci s plnokrevníkem už tento znak mají silně potlačen. Záď je typicky těžká, svalnatá, dostatečně hluboká a široká. Kupodivu štíhlé nohy jsou suché, čisté, mají velmi kvalitní klouby a krátké spěnky. Karpální klouby jsou široké, ploché a nízko nasazené. Je důležité, aby spěnky byly šikmé - asi 45° - rovné spěnky by totiž nevydržely dynamický pohyb tohoto plemene. Stehenní kost je velmi hluboká - je to nejširší část těla. Břicho je delší než než hřbet a nesmí být příliš vpadnuté, aby nenarušilo kompaktní linii obrysu. Kopyta jsou kulatá a otevřená. Běžná barva je ryzá, ale přijatelný je jakýkoliv jednobarevný odstín. Barvy viz obrázek...

Povaha:

Honáčtí koně mají vrozený "kravský smysl" a jsou schopni předvídat pohyby dobytka. Plemeno je známo svou příjemnou povahou a ušlechtilostí a proto se používá pro celou řadu činností.

Využití:

Původně všestranný kůň se stal specialistou na práci s dobytkem, protože má úžasná smysl pro rovnováhu, obratnost a cit pro zacházení se zvířaty. Dnes se předvádí při rodeu a stále soutěží na krátkých tratích. Je to oblíbený kůň pro terénní a rekreační ježdění. Dostihy quarterů jsou dnes v USA stále populárnější a výhry často dokonce přesahují ceny z dostihů plnokrevníků. Tyto dostihy také přispěly k většímu počtu křížení s plnokrevníky, ovšem plemeno tak ztrácí svůj "buldočí" charakter. Dnes honácký kůň zažívá velkou renesanci ve westernovém stylu soutěží, jako jsou závody kolem barelů atd.

Organizace:

American Quarter Horse Association P. O. Box 200 Amarillo, TX 79168-0001 USA Webová stránka: www.aqha.com

Někteří z vynikajících quarterů:

WIMPY

Wimpy byl chován na King Ranch v Kingsville v Texasu. Roku 1941 se stal šampionem hřebců. Stal se nesmrtelným ve světě qarterů a bylo mu přiděleno číslo 1 v registru AQHA. Byl vynikajícím plemeníkem, jehož potomky byli výborní hřebci i klisny. Během svého pobytu na King Ranch zplodil 170 hříbat, která byla zaregistrována v AQHA.

KING

King je považován za největšího koně své doby. Stal se jedním ze "základních kamenů" chovu qarterů. Založil dynastii - dal 20 AQHA šampionů a mhoho dalších významných koní tohoto plemene. King uhynul roku 1958 na srdeční infarkt. Dnes Kingovy potomky najdeme v jeho třetí, čtvrté a páté genaraci. Podle tohoto koně byl stanoven i standard plemene užívaný po celé desetiletí.

LEO

V ranných letech chovu amerického quartera byl Leol znám především jako neuvěřitelně rychlý kůň. Pozděj získal pověst vynikajícího otce. Mezi jeho potomstvem bylo mnoho špičkových koní. Nikdo to neví jistě, ale Leo údajně zvítězil ve 20 z 22 dostihů jeho kariéry. Ať je to pravda nebo ne, Leo zůstane hřebcem, který především obohatil a vylepšil chov quartera.

DOC BAR

Ačkoli Doc Bar (matka: Dandy Doll, otec: Lignting Bar) nebyl chován jako kůň pro práci s dobytkem, způsobil převrat v chovu koní k tomuto účelu. Doc Bar se byl chován s předpokladem rychlosti v dostizích, ale vyhrál pouze 95 dolarů ve čtyřech startech. Sice nebyl dobrý v dostizích, ukázal se jako vynikající otec, jehož potomci zářili v cuttingu, ale i v reiningu či western pleasure.

GO MAN GO

Go Man Go ovládat dostihovou scénu amerických qarterů tak jako žádný jiný qarter v historii. Vhodně pojmenovaný Go Man Go (Do toho!) se narodil roku 1953 a ačkoli žádný z jeho rodičů nezávodil, on sám brzy na dráze prokázal, že má schopnosti šampióna. Ve své kariéře Go Man Go vyhrál mnoho dostihů. 3x byl jmenován šampionem a získal mnoho dalších titulů. Vytvořil také spoustu světových rekordů. Bezesporu je jedním z největších koní ve světě dostihů qarterů.

EASY JET

Snad žádný závodní americký quarter neměl velkolepější a diskutabilnější dostihovou kariéru než právě Easy Jet. Během své dvouleté sezóny vyběhl do závodu 26 krát, což je velmi vysoký počet na tak mladého koně. Navzdory kritice však 22 z těchto závodů vyhrál a stal se šampionem 2-letých hřebců. Na dráhu se vrátil znovu jako tříletý opět s velikými úspěchy a stal se šampionem 3-letých hřebců. Z dostihové dráhy odešel s 38 dostihy na kontě, ve kterých získal 27 prvních míst, 7 druhých a dvě třetí. Jako plemeník byl Easy Jet stejně působivý. Ke konci roku 1993 jeho přímé potomstvo vydělalo na dráze více než 25 milionů dolarů. Easy Jet zplodil více než 1 500 hříbat…

DASH FOR CASH

Dash For Cash je pravděpodobně největší dostihový kůň v historii dostihů qarterů. Jeho statistiky mluví za vše. V letech 1976 a 1977 se stal světovým šampiónem a vyběhl dva traťové rekordy. Vyhrál 21 z 25 startů. Doběhl na prvním nebo druhém místě ve všech dostizích, ve kterých startoval kromě jednoho. Zplodil 1 353 hříbat a tím se stal žijící legendou. Jeho potomstvo vydělalo na dráze více než 37 milionů dolarů.

REFRIGERATOR

S výdělkem 2 126 309 dolarů během své dostihové kariéry je Refrigerator jediným koněm v historii dostihů qarterů, který překročil hranici 2 milónů dolarů na výhrách. V šesti sezónách tento valach vyhrál 22 z 36 závodů.

Filmové hvězdy z řad quarterů:

PLAIN JUSTIN BAR - film Tanec s vlky

Valach Plain Justin Bar byl vybrán pro roli koně "Cisco" ve slavném filmu Tanec s vlky s Kevinem Costnerem v hlavní roli. Plain Justin Bar přesně zapadl do role věrného přítele, který však ve filmu umírá. Zvířata umírající ve filmech vždy dokážou dojmout diváky až k slzám...

DOCS KEEPIN TIME - filmy Černý krasavec, Černý hřebec

Mezi milovníky koní jsou čtyřnohé hvězdy často populárnější než jejich lidské protipóly. To je zajisté případ amerického quartera Docs Keepin Time, hvězdy filmu Černý krasavec. Hřebec se stal z neúspěšného dostihového koně nejvyhledávanějším koňským umělcem. Během natáčení musel zahrát mnoho pádů, práci bez jezdce a dokonce i přikyvování a otřásání se. Jedna zvláště komplikovaná scéna byla, když Černý krasavec zůstal uvězněný v hořící stáji. Byl potřen speciálním ohnivzdorným gelem. Kromě Černého krasavce hrál i Blacka (Černého) v populární sérii Černý hřebec, která diváky zvláště chytla za srdce. Zahrál si také roli Gullivera ve filmu Zaříkávač koní Roberta Redforda.

HIGHTOWER - film Zaříkávač koní

Na jaře roku 1998 se v kinech objevil jeden z nejnáročnějších filmů s koňmi v hlavních rolích za poslední roky - Zaříkávač koní. Ve filmu se objevilo 17 různý quarterů, hlavní roli Pilgrima ztvárnil neregistrovaný quarter Hightover. Role vyžadovala koně dokonale zvyklého na ruch spojený s natáčením filmu a Hightower tyto požadavky dokonale splňoval.




Apalosa

Obrazek

Kůň plemene APPALOOSA je bezesporu ozdobou každé stáje a na šech soutěžích budí zaslouženou pozornost. Vždyť už v roce 1806 o nich napsal první běloch toto: " Tito koně se zdají být vynikající rasy. Jsou vysocí, elegantní, živí a vytrvalí. "

Plemeno Appaloosa bylo vyšlechtěno na území států Washington a Oregon indiány kmene Nez Perce. Žádné jiné plemeno se s původními obyvateli Ameriky tak nesžilo a žádný jiný indiánský kmen chovu koní nevěnoval takovou pozornost. Nez Perceové zvířata do chovu vybírali nesmírně pečlivě - slabá nebo nehezká zvířata byla ihned prodávána jiným kmenům. Nejlepší koněse užívali k lovu a v boji. Museli mít sílu, rychlost, odvahu a inteligenci. Kůň s těmito vlastnostmi a navíc s neobvyklým zbarvením měl nedozírnou hodnotu. Skvrny byly nejen ozdobou, ale i ideálním maskováním v terénu, takže koně byli na větší vzdálenost éměř neviditelní.

Bílí osadníci, kteří přišli na severozápad do oblasti Palouse, začali toto plemeno nazývat " Koně z Palouse " čili anglicky " A Palouse Horse " . Časem se toto označení ustálilo na dnešním oficiálním názvu Appaloosa. Historie plemene ale nebyla jednoduchá a kopírovala hořké osudy indiánských kmenů. Po porážce Nez Perceů a dalších kmenů v Montaně část koní zabavili vojáci a zbytek postříleli. Pro Appaloosy to znamenal téměř konec existence..... kdyby se v roce 1938 skupinka nadšených chovatelů nerozhodla toto mimořádné plemeno zachránit pro budoucí generace. Vzniklý Appaloosa Horse Club svůj cíl splnil. Skvrnití koně tohoto plemene se dnes počítají na statisíce a desetitisíce členů tohoto klubu jsou rozesety doslova po celém světě, ostatně pobočka v České republice je toho důkazem.

Rozlišování barev u plemene Appaloosa je podobné plemenu Quater, a je tudíž poněkud odlišné od našeho. Chovatelé Appaloos rozlišují 13 barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací. Rozlyšují se tyto hlavní vzory:

Obrazek

- DEČKA : souvislá bílá plocha většinou na zádi bez jakýchkoli skvrn.
- SKVRNY/FLÍČKY : bílé na tmavém povrchu nebo tmavé na světlém povrchu.
- SKVRNITÁ DEČKA : bílá dečka pokrytá skvrnkami většinou v základní barvě koně
- PROKVETLOST : plochy zejména na čele, zádi a hřbetu. Pro registraci je ovšem nutná i nepigmentovaná kůže.
- PROVETLÁ DEČKA : větší souvislá prokvetlá plocha na těle koně, většinou na zádi.
- PROKVETLÁ SKVRNITÁ DEČKA : prokvetlá dečka je navíc pokryta skvrnkami různé velikosti.
- JEDNOBAREVNÝ KŮŇ : takový kůň musí mít pro řádnou registraci pigmentovanou kůži a aspoň jednu z dalších charakteristik plemene.


Ačkoli jsou Appaloosy většinou snadno rozeznatelné už na první pohled díky skvrnkám a flíčkům, jsou pro jejich identifikaci podstatné jiné důležité ukazatele :
BĚLMO OKA je u Appaloos na rozdíl od ostatních plemen zřetelné a jasně patrné, jako u člověka. Je třeba si ovšem všímat, zda to není zaviněno pouze přesahující lucernou a podobě.
PRUHOVANÁ KOPYTA jsou jen doplňkovým znakem, protože svislé pruhování se vyskytuje i u jiných plemen.
SKVRNITÁ KŮŽE je naproti tomu charakteristikou plemene. Růžová kůže ( nepigmentovaná ) tvořís tmavými plochami ( pigmentovanými ) flíčky zejména na nose, kolem očí a na gnitáliích. Podobné zbervení se vyskytuje i u jiných plemen, ale kůži schází kontrast mezi světlými a tmavými plochami, jenž je pro Appaloosy typický.

Koně se zbarvením a původem Paint, resp. Pinto, nejsou k registraci připuštěny.



 

Paint

Od historie painta

Španělský dobrodruh Hermando Cortes se roku 1519 vydal na plavbu do Ameriky ,aby tam hledal zlato.Na cestě jej doprovázelo 16 koní.Jedním znich yl kůň kaštanové barvy s bílymi skvrnami na přiše.Spolu s mustangy se stal základem pro chov koní paint.O mnoho a mnoho let později ,jednoho dne roku 1960,seděla Rebecca Tyler Lockhartová v kuchyni a obvolávala své známe.Najednou dostala nápad.Věděla ,že se spousta lidí zajíma o koně se skvrnitou srstí ,a tak ji nyní napadlo,že by mohla pořídit seznam všech takových koní a najeho základě vytvorit asociaci sdružující zástupce tohoto plemene .Lidé Rebeccu za tento nápad pochválili,a tak se pustila do sepisování.Postupně byl celý kuchyňský stůl pokrytý papírky se jmény majitelu, takže Rebecca musela požádat kamarádky o pomoc ,aby jí s úřadováním pomohly .Společnými silami skupina o rok později na dotizích ve Forth Worthu založila registr pro strakaté koně .Členové týmu obvolávali všechny majitele koni paint a zvali je k účasti na dostizích .Pár týdnů nato svolala Rebecca skupinu sedmnácti majitelů a rozhodovalo se o tom,zda by bylo možné založit nové plemeno.Jednoho dne roku 1962 Rebecca opět seděla v kuchyní ,ale tentokrát již mohla do American Paint Stock Horse Association,tedy združení koní dobytkářského rázu,zapsat prvního člene.Byl jím černý hřebec s bílým zbarvením typu tobiano a jmenoval se Bandits Pinto.Do konce roku se členská základna rozhodla na 150 majitelů a 250 koní .Od té doby se plemeno dále rozšířilo a v součastné době čítá asociace více než půl milionu registrovaných koní paint.Zástupce najdeme po celém světě ,ale ať už se paint narodí v jakékoli zeme ,je automaticky zaregistrován v centrální plemenné knize v texaském Forth Worthu,kde má asociace ,nyní již pod jménem American Paint Horse Association,své sílo.

Popis:Paint má robusnou kostru a dobré svaly , zato hlava je poměrně malá.Má neobyčejně dobrou povahu.Díky vhodné stavbě těla je to kůň rychlí,který umí dělat kolečka na místě.Proto se hodí pro všechny disciplíny westernového jezdeckého sportu.Navíc míva smysl pro samostatnou práci a práci s dobytkem.

Obrazek

Využití:Paint se nejčastěji používá jako kůň jezdecký a hodí se na všechny disciplíny westernového ježdění.

Chov:Při chovu jakéhokoli jiního plemene se dbá na stavbu těla a povahu koně,méně už na zbarvení.To však neplatí pro chovatele plemene paint,neboť kromě dobré stavby těla a povahy je nutné docílit i požadovaného zbarvení a vzorů.

Zbarvení:Třem nejrozlišujícím zbarvením se říká tobiano,overo a tovero.U druhého overo dále rozlišujeme vzory:framed overo (rámové),sabino a splashed white (rozstříknutá bílá).Skvrny jsou bílé čí barevné.

Výška: od 145 do 165 cm.

Pinto

Jako většina plemen s nejednotně zbarvenou srstí je i pinto, anglicky Paint horse, česky strakáč, potomek španělských koní. V 16. století se jeho předkové dostali do Severní i Jižní Ameriky a tam se v různých oblastech rozvíjeli rozdílnými směry. Strakáč se ovšem vyskytuje i v jiných světadílech, ale právě jen v Americe se pintové, koně rozmanitého původu i typu, které spojuje jen zbarvení, stali uznávaným plemenem. Dokázala to americká organizace Pinto Horse, založená r. 1956, a trvalo jí to jen sedm let. Konkurenční organizace Paint Horse Association má sídlo v Texasu. Nejzanícenějšími chovateli strakáčů byli od počátku indiáni.

Pinto může mít libovolnou výšku, může být lehký, elegantní, ale i těžší, svalnatý, aby obstál terénu. Jeho hlava se může podobat hlavě plnokrevníka, araba nebo poníka, stále je to pinto. Důraz se klade na dokonalé nohy, bezvadné chody, zvláště mimochod, na řídký ohon a hřívu a na celkovou souladnost. Pinto Horse Association uznává čtyři typy - dobytkářského pinta, huntera, pinta pro rekreační jízdu a jezdeckého pinta pro soutěže či dostihy. Největší z nich je hunter (lovecký kůň). Nejdůležitějším znakem pinta je zbarvení, a to nejen srsti. Pinto může mít i každé oko jiné barvy a také kopyta rozdílných barev. I povaha může být velmi různá. Indiáni dávali pintům přednost z praktických důvodů, nebyli v krajině tak nápadní jako jednobarevní koně. Dnes je to kůň reprezentační, i když se využívá také k práci. Žádaný je pro westernové a rekreační ježdění.

Pintová kobylka s hříbětem