Jdi na obsah Jdi na menu
 


nejmenší kůň na světě je falabela

Nejmenším koníkem na světě je Little Pumpkin, který ve svých 2,5 letech měřil 35,5 cm!!! A  vážil 9 kg!!! Protože se ovšem nedožil věku kdy je uznávám za dospělého tak je oficiální nejmenší koník klisna flabelly, Black Beauty, měřící 47 cm, při narození 6.6.1996 měřila méně než 30,5 cm a její váha byla 4,5 kg. Dodnes se těší dobrému zdraví.

Falabella


Obrazek

Úvodem...

Miniaturní koně chovali lidlé jako domácí miláčky a jako raritu v různých odbodbích, ale nejznámější ze všech je falabella. Navzdory svým malým rozměrům není falabella pony, ale miniaturní kůň, protože má vlastnosti a proporce koně. Malí koně jsou obyčejně výsledkem působení drsného přírodního prostředí. Ovšem při znalostech genetických zákonů je možné šlechtit plemeno i na velikost, vychovat miniatrurní, nebo naopak obrovské koně...

Vysvětlení názvu:

Plemeno bylo pojmenováno podle rodiny Falabella, která na svém rančí Recreo de Roca u Buenos Aires v Argentině tato malá zvířata vyšlechtila.

Původ a historie:

Historie těchto koní je tajemná a my už se asi nikdy nedovíme, odkud a jak k nám miniaturní koníčci přišli. Některé autoři píší, že stádo koní spadlo při sesuvu půdy do hlubokého uzavřeného kaňonu, kde jaho jedinou potravou byly kaktusy. Během mnoha generací se pak koně zmenšili. Není to zcela vyloučené, protože něco podobného se stalo stádu skotu plemene hereford v jednom z kaňonů Skalistých hor...

Jiní zase vypráví, jak v minulém století na území Chile a Argentiny řádily bojovné kmeny nomádských indiánů, které pořádaly nájezdy na ranče bílých, kde rabovaly, loupily, vypalovaly a zabíjely. Se svými zajatci zacházeli indiáni barbarsky a velká většina jich nepřežila. Jedním ze štastných, kterým se podařilo si zachránit život, byl Ir Newton. Na řece, která protékala jeho pozemkem, postavil vodní mlýn a každou noc vkládal kamení mezi mlýnská kola. Hrůzostrašný rachot slyšitelný na míle daleko děsil pověrčivé indiány a ti díky tomu považovali pana Newtona za kouzelníka a drželi se od jeho ranče dál. Nedaleko domu byl prý brod a sem se sbíhala pít divoká zvířata a koně ze širokého okolí. Koně byli ještě často osedláni, nebo zapřaženi do zbytku dostavníků. Proto Newton pečlivě sledoval toto místo a poskytoval zvířecím i lidským obětem první nebo poslední pomoc. Jednou se u brodu objevil maličký koník. Pan Newton se do něj na první pohled zamiloval a chytil ho pro svou manželku a dceru. Odkud se tenkrát malý hřebeček vzal, komu dříve patřil, a proč byl tak malý, nikdo neví...

Podle další teorie zaměstnávali první chovatelé těchto koní, Falabellovi, na své farmě mnoho Japonců. Ti, známí svým uměním pěstování drobných bonsají omezováním kořenů stromků v malých květináčcích a zastřiháváním větviček, prý zaštípáváli koníkům kopýtka a obouvali jim malé botičky. Proto již pak nevyrostli...

Jisté je, že původ falabell je spjat s koňmi z Latinské Ameriky, zejména s koňem andaluským, kterého s sebou přivezli Španělé na dobývání amerického území. Po neúspěšných tazích proti indiánům se jejich odolní a nenároční koně rozutekli a zdivočeli. Jejich organizmus se musel přizpůsobit tvrdým podmínkám argentinských pamp. V pražícím slunci, ledovém jihozápadním větru "El Pampero", za divokých bouří, po vyprahlé zemi museli za pastvinami a vodou překonávat velké vzdálenosti. To vše, neustálá příbuzenská plemenitba a izolace způsobily genetickou mutaci, jejíž důsledek pravděpodobně zahlédl kolem roku 1850 pan Newton.

Pan Newton a následně jeho zeť Juan Falabella udělali během svého života velký kus cílevědomé chovatelské práce. Křížili nejmenší koně (shetlandy...) s malými plnokrevnými hřebci. Postupně změnšovali rozměry jedinců. Tyto upevňovali příbuzenskou plemenitbou. Vytvořili stádo krásnách, velikostně vyrovnaných mimiaturních koní s milou, příchylnou povahou, lehce ovladatelných i dětmi. Postupně se pak chov předával z generaci na generaci. Po synovi Juana Falabelly ve šlechtitelském programu pokračoval pan Emili, později pak jeho syn Julio Caesar a když i ten v roce 1980 zemřel, chovu se ujala jeho manželka Marie Louisa a dcera Marie Angelika. Ta je nyní majitelkou nejmenší falabelly na světě.

Před falabellou už dávno existovali miniaturní koně. Jedním z nejmenších byla klisnička Sugar Dumpling, která patřila kapitánu Smith McCoyovi z Roderfieldu v Západní Virginii v USA. Meřila jen 51 cm, vážila 13,5 kg a byla exteriérově velmi pěkná.

Popis a charakteristika:

Falabelly jsou malí koně, ale laik si je snadno splete s miniaturním shetlandem. Poníci mívají stejně velkou hlavu a tělo jako dospělí koně, jen jejich končetiny jsou zkrácené. Jsou to takoví koňští trpaslíci. Falabelly jsou na rozdíl od nich elegantní, proporcionální a pro jejich křehké kosti na těchto křehkých koníčcích nelze jezdit. Svou hedvábnou srstí, dlouhou hřívou spadající po obou stranách krku a malými, dorbnými kopýtky však každého uchvátí. Vyskytují se ve všech barvách - vraníci, hnědáci, ryzáci, bělouši, grošáci, izabely, kaštanově strakatí, a dokonce i tečkovaní jako appaloosy. Za rozmanitost barev, ale i tělesných charakteristik, živý temperament a milou povahu vděčí dědictví po různých předcích. Falabella má dlouhou, jemnou srst, ale nemá ji drsnou a chybí i podsada shetlandského ponyho. Nohy nejsou vždy nejlepší, často mají slabá záprstí, slabé klouby a tzv. "kravský postoj". Všechny falabelly mají jednu společnou vlastnost - jejich kohoutková výška nepřesahuje 86 cm. Čím menší, tím vzácnější, ale také dražší. Cena těchto koníků se pohybuje v širokém rozmezí od 1500 USD až do 100 000 USD. Na světě těchto koní není mnoho. Několik se jich dostalo do USA, Střední Ameriky, Austrálie, na Střední Východ, do Velké Británie a do některých evropských zemí. Falabelly jsou mimořádně dlouhověké, dožívají se 40 - 45 let, výška narozených hříbat se pohybuje kolem 38 - 52 cm v kohoutku a do své konečné velikosti dorostou do 3 let.

Zajímavosti:

Získat malinkého koníka nebylo nikdy snadné. Paní Falabellová se jen nerada loučila se svými svěřenci a v minulosti všechny hřebce a klisny nechávala před prodejem kastrovat. I prezidentu Kennedymu, velkému milovníku těchto koní, se podařilo získat jen kobylku a valacha. Naštěstí kobylka byla březí, aníž by to paní Falabellová věděla, a tak mu porodila alespoň hříbě. V roce 1977 se podařilo lordu a lady Fisherovným z Velké Británie přesvědčit Falabellovy o svém záměru obohatit svůj park divokých zvířat v Norfolku, v Kilverstone, o malé stádo falabell. Několik koní si koupili a odvezli. Během roku je nadšení návštěvníci parku mohli sledovat, jak se prohánějí po pastvinách a v létě při pravidelných přehlídkách a ukázkách parkuru. Koně vystupovali po celé zemi, několikrát i v televizní show pořádané pro charitativní účely. Navíc se zašloužili i o rozvoj vědy. Kilverstone leží nedaleko Newmarketu, světového centra koňských dostihů a chovu čistokrevných koní. Je zde také výzkumná stanice koní, jejíž vědci se o falabelly velice zajímali. Poprvé v historii se těmto odborníkům podařilo zrentgenovat vnitřní orgány koní. U velkých čistokrevných plemen, ani u malých poníků to díky hloubce jejich hrudníku a celkové mohutnosti nebylo možné. Menší a drobnější tělo falabell tak koněčně umožnilo vědcům získat kompletní obrázek. Ve stanici sledovali také chování, zdraví a fyziologii stáda jako celku. Když se v roce 1991 rozhodli lord a lady Fisherovi svůj park uzavřít, velkou část jedinečného a světově proslulého stáda falabell prodali holandské stáji Greenwoods. Ta souhlasila s podmínkou, že se chov bude nadále nazývat "Dědictví lorda a lady Fisherových", a spolu s kupní smlouvou získala i cenné informace o původu koní, jejich aklimatizaci v Anglii a o jejich šlechtění a chovu v Kilverstone. Tak se stáj Greenwoods stala prvním profesionálním chovem falabell v Evropě.

Péče o falabelly:

Falabelly jsou na rozdíl od poníků poněkud náročnější na teplé ustájení. Složení krmé dávky je stejné jako u velkých koní, jen množství je podstatně menší. Koník může být ustájen a denně pouštěn na pastvu, nebo držen na malém dvorku a ve stáji. Pak s ním ale musí jeho majitel chodit na zdravotní procházky stejně jako se psem.

Povaha:

Falabelly jsou dobrými přáteli lidí. Jednou z nepřitažlivějších vlastností falabell je jejich dobrosrdečná povaha a velká inteligence. Jsou velmi přítulné, lehce cvičitelné a přítomnost lidí je přímo těší.



největší kůň na světě je shirský kůň

Určitě všichni víte, že za největší koně jsou povážováni koně shirstí a právě tím byl i ten největší zdokumentovaný kůň. Jmenuje se Samson, byl to valach, který byl později přejmenován na Mamuta (proč asi:o). Narodil se roku 1846 v Anglii, ve 4 letech měřil asi 220 cm (přesně to bylo 219,7cm), vážil 1524 kg!!! V současnosti je nejvyšším žijícím koněm belgický chladnokrevník, valach jménem Priefert's Radar, jeho výška činí neuvěřitelných 202 cm, váží 1088 kg a jeho žvotní náplň spočívá v prezentaci na výstavách.

Shirský kůň



Obrazek

Úvodem...

Shirský kůň patří k Anglii stejně jako k ní patří buldok. Mnozí lidé ho považují za nejlepší tažné plemeno na světě. Jedná se o potomka anglického "velkého koně" ze středověku, od něhož se v Anglii po normandském vpádu odvíjelo mnoho těžkých plemen koní...

Vysvětlení názvu:

Své pojmenování dostali shirští koně podle oblasti, kterou byla především středoanglická hrabství (shires) Lincoln, Leicester, Nottingham, Stafford a Derby, odkud se postupně rozšířili i do nížinných oblastí Anglie a Walesu.

Původ a historie:

Shirský kůň byl vyšlechtěn křížením clydesdalských hřebců a těžkých klisen různých anglických rázů, v jejichž žilách kolovala krev starých válečných koní, tzv. war horses. Tyto klisny stejně jako clydesdalští koně vděčí za svůj vznik středověkému válečnému anglickému koni, který se nazýval "velký kůň". Ve skutečnosti byl pouze asi 157 cm vysoký a jen málo se podobal dnešnímu shirovi. Velcí těžcí koně se v Británii objevili až koncem 16. století, kdy "velký kůň" již nemohl nosit rytíře v plné zbroji a začal se používat k tahání těžkých vozů a kočárů na venkově.

Největší vliv na na vývoj mohutného moderního shira měl těžký vlámský kůň. V průběhu 16. století a na počátku 17. století byli angličtí koně kříženi s koňmi holandských podnikatelů, kteří v Anglii odvodňovali rašeliniště. Mechaniku "černého koně", jak ho pojmenoval Oliver Cromwell, pak zlepšil fríský kůň.

Již v době římské invaze na území Británie se Caesar ve svých Zápiscích o válce galské podivoval mohutnosti a ráznému kroku britských koní, kteří byli zapřaháni do válečných vozů. Jeho obdiv byl tak velký, že si nechal řadu těchto koní poslat do Říma.

Koncem středověku byli shirští a clydesdalští koně nejtěžšími válečnými koňmi vůbec. Rytíři při cestách vodili tyto koně po své pravé ruce a nasedali na ně těsně před bitvou. Svých koní si vysoce vážili. Kůň totiž musel unést těžké brnění kterým byl chráněn on sám i jeho jezdec a musel být hbitý a výborně vycvičený. Dějiny Anglie ve středověku se psaly ze sedel shirských koní.

Když se však začátkem novověku začalo válčit jiným způsobem, začali tito váleční koně ztrácet na ceně. Stali se z nich tahouni těžkých kar a vozů v přístavech. Tahali i lodě proti proudu řek, byli využíváni v zemědělství a nejvíc byli a jsou spojováni s těžkými pivovarskými vozy. Byli proto nazýváni "dray horses" (pivovarští koně), nebo "cart horses" (vozoví koně).

Zakládajícím hřebcem shirského plemene byl Packington Blind Horse, který působil v letech 1755 - 1770 v chovu Ashby-de-la Zouche. Byl to vraník a v 1. plemenné knize shirů je zanesen velký počet koní, kteří jsou považováni za jeho potomky. Teprve v roce 1884 byl zvolen oficiální společenský název pro shirského koně a současně byla vytvořena společnost Shire Horse Society, která nahradila původní Cart Horse Society (vznik 1876). Mezi lety 1901 a 1914 bylo každoročně zapsáno více než 5000 zvířat a chovatelé je hromadně vyváželi na trhy ve Spojených státech. Po druhé světové válce, kdy se shirové neuplatňovali ani v průmyslu, ani v zemědělství, jejich počet silně poklesl, stále však existují nadšení lidé, kteří toto krásné plemeno nenechají vyhynout.

Obrazek

Popis a charakteristika:

Vzhled sirů se po celá staletí příliš neměnil. Snad jen po válce byla větší poptávka po koních s méně hustou srstí, jemnější hřívou a kratšími rousy. Oblíbenou barvou je černá s jemnými bílými rousy, jinak převažují hnědáci, světlí či tmaví. Pokud jsou hřebci rezaví, nebo se u nich vyskytuje zbarvení roan, nejsou vybráni do chovu. Na těle se nesmějí vyskytovat bíle skvrny, zato bílé odznaky jsou velmi časté. Oblíbení jsou bělouši.

Hlava je středně velká se širokým čelem a mírně klabonosá. Uši jsou špičaté a velmi pohyblivé a svědčí o pozornosti a vnímavosti těchto koní. Oči mají poddajný a inteligentní výraz. Krk je na těžkého koně poměrně dlouhý, působí však harmonicky a je dobře nasazen. Hřebci mají výrazný tukový hřeben. Hluboký hrudník je prostorný a umožňuje dostatečný rozvoj plic, plec je dobře tvarovaná pro chomout. Obvod břicha se pohybuje kolem 180 až 245 cm. Hřbet je krátký, silný a dobře osvalený, nesmí být prosedlaný nebo kapří. Mohutně osvalená bedra jsou dobře vázána se skloněnou zádí.

Shirové jsou oproti clydesdalským koním rannější, rostou rychleji a jsou lymfatičtější. Je to následek bohatší výživy v hříběcím věku. Jsou pomalejší, ale vynikají největší tažnou silou. Končetiny jsou poměrně dlouhé a suché, dobře osvalené, s dlouhými spěnkami a širokými, plochýmií hlezny. Obvod ploché holeně je 28 - 32 cm. Široká kopyta jsou pevná. Rousy mají být hedvábné a jemné. Vyrůstají vpředu až nad karpálními a vzadu nad hlezenními klouby. Jsou ozdobou každého koně a pečlivě se o ně dbá.

Povaha:

Shirové mají živý temperament. Jsou odvážní, ochotní a vytrvalí. Jsou dobrosrdeční a ovladatelní i dětmi.

Shire Horses Society:

Obliba shirů znovu narůstá v řadě světových zemí. Shire Horses Society byla založena roku 1878, aby podporovala stará anglická plemena tažných koní. Roku 1881 byla vydána první plemenná kniha. Poptávka po chladnokrevnících stoupala a mezi válkami čítala populace těchto koní přes milion kusů. Do konce sedmdesátých let byl tento počet zredukován na několik tisíc, ale díky rostoucímu zájmu chovatelů bývá ročně registrováno na 500 koní. Shire Horses Society má řadu úkolů. Především se zabývá registrací koní, licentací hřebců a vydáváním plemenných knih. Vede archiv, publikuje knihy a odborné články, její členové získávají třikrát ročně specializované noviny, přehled závodů, soupis hřebců a podobně. Organizace se také podílela na projektu, který se snažil odhadnout možnost tažných koní po roce 2000. Jeho součástí bylo i školení pracujících s chladnokrevníky. V září roku 1986 byl založen Výbor pro výcvik tažných plemen koní, který tvoří nejzkušenější kočí v zemi. Patronkou British Shire Society je sama královna a princ Filip, vévoda z Edinburgu, byl v roce 1988 jejím prezidentem. Organizace, jejímž sídlem je Peterborough, ležící 78 mil severně od Londýna, se kromě chovu a organizace závodů zabývá také nákupem a prodejem koní. Zaměstnává pro tento účel odborníka, který na požádání zajistí nabídky a adresy vhodných zvířat, jejich předvedení, veterinární kontrolu i dopravu. Hříbě stojí kolem 300 - 800 liber, dospělý kůň 2000 - 5000 liber.

Využití:

Velmi oblíbené jsou různé soutěže, včetně soutěží v orbě nebo v tahu jedno-, dvou- a čtyřspřeží. Kvalifikační závody vrcholí v říjnu ve Wembley, kde je mimo jiné zvolen i kůň roku. Využití shirských koní je mnohem větší, než by se na první pohled zdálo. Práce tažných koní je na kratší vzdálenosti (12 - 15 mil) ekonomičtější než nákladní doprava, a to především v centrech velkých měst. Největšími podporovateli těchto koňských obrů stále zůstávají pivovary, ale roste i zájem u rozvozců pečiva a pořádkové služby. Pomýšlí se také na návrat koní do přístavů, na jejich využití v obchodní síti a turistickém ruchu, o své se hlásí i zemědělci a lesníci. Shirští koně jsou také oblíbenými producenty těžšího typu hunterů, kteří vznikají křížením plnokrevných klisen a shirských hřebců. I když se běžně na shirech nejezdí, v Německu je můžeme spatřit i v drezurních ukázkách.

Tažná síla shirů:

Díky své mimořádné síle je shirský kůň držitelem mnoha rekordů v tahu. Například na výstavě ve Wembley v roce 1924 pár shirů dosáhl v tahu při dynamometrickém měření vyvíjené tažné síly maximální výkon, a to tah 50 tun, což je největší meřitelná zátěž - nejvyšší tažná síla na stupnici dynamometru. Týž pár, zapřažený v tandemu na kluzkém žulovém dláždění utáhl 18,5 tuny, ačkoliv souhra koní nebyla právě příkladná.

 Nejstarší kůň

Traduje se, že nejstarším koněm byl Old Billy, což byl kříženec clevelandského hnědáka. Údajně se narodil roku 1760 a zemřel roku 1822 v 62 letech!!! Nejstarší pony je Teddy E. Bear, jenž se dožil 55 let. Ovšem nepotvrzený rekord patří jakémusi velšskému ponymu z walesu, který se dožil 66 let!!! Jenže pro to není důkaz...

nej skoky

Ve skoku do výšky je nejzajímavější neoficiální rekord, který nebyl bohužel uznán, protože se nekonal na veřejné akci. Tento rekord patří jistému valachu Knig's Own s jezdcem Fred Wettach, překonali spolu závratnou výšku 252,7 cm!!! Oficiálním držitelem tohoto rekordu, je ale kůň Huaso z Chile s jezdcem kapitán Alberto Larraguibel Morales, přeskočili spolu roku 5.2.1949, na třetí pokus překážku vysokou 247 cm.

A nejdelší skok do dálky (nad vodou) byl zaznamenán roku 25.3.1975 v Johannesburgu díky koni Something a jezdci Andre Ferreirovi, když zdolali 839,1 cm!!!

dostihoví nej

Zde bude několik důležitých nej ve světě dostihů. Jako první bych se chtěla zmínit o největším počtu koní startujících v jednom dostihu, toto nej zažila Velká liverpoolská steeplechase a to 22.3.1948, když se na její start postavilo 66 účastníků. Dále je dobré zmínit se o nejvyšším počtu vyhraných dostihů v kariéře, toto ocenění si přivlastnil žokej Laffit Pincay jr. z USA, který si od roku 16.5.1964 do dubna 2003připsal neuvěřitelných 9 530 zásahuů!!! Dále se za jeden den povedlo nasbírat nejvíce nejcenějších umístění žokeji Chrisi Antleymu, roku 31.10.1987, na dvou závodištích skóroval 9x. Nejbohatším žokejem (alespoň co do vyhraných peněz) všech dob se stal Pat Day, který od roku 1973, do ukončení své kariéry (2005) nasbíral            297 912 019 $. Kůň s vejvyšším počtem vítězství je Kingston, v období od roku 1886 až 1894 vyhrál 89 dostihů ze 138 startů. nejmajetnějsším koněm se stal japonský hřebec T.M. Opera s vydělanými 16 200 337 $. Tento hřebec odešel v roce 2002 připouštět do hřebčína East Stud.

nejdražší

Asi nejdražším koněm na světě je plnokrevný plemeník, Mr. Prospectorův syn Fuasaichi Pegasus, který byl v roce 2000 prodán za 60 000 000 $ !!! Což je v přepočtu asi 1 500 000 000 Kč!!!! Nejvyšší připouštěcí poplatek je 500 000 $ u Storm Cata!!!